Novinky

Nobelovu cenu za ekonomii získali tři vědci: David Card, Joshua Angrist a Guido Imbens

12. října 2021

Letošní Nobelovu cenu za ekonomii získali vědci působící ve Spojených státech David Card, Joshua Angrist a Guido Imbens. Američan kanadského původu Card byl oceněn za svůj empirický přínos ekonomii práce, Američan Angrist a americký expert nizozemského původu Imbens byli vyznamenáni za metodologický přístup k analýze kauzálních vztahů. Oznámila to švédská Královská akademie věd.

Zakladatel CERGE-EI a ředitel think-tanku IDEA, profesor Jan Švejnar zdůraznil, že David Card, Joshua Angrist i Guido Imbens patří mezi empirické vědce: „Jsou to empiričtí vědci ekonomie v době, kdy se ekonomie stále více rozděluje, stejně jako fyzika, na teoretickou a empirickou část. Všichni tři se zaobírají zásadní otázkou společenských věd, a to, co způsobuje co. Jsou vynalézaví v tom, že se snaží objevit metody, jak určit, kde je původ nějakého jevu.“

„Letošní ekonomičtí Nobelisté jsou reprezentanty tzv. revoluce kredibility v empirické ekonomii, která přišla s novými věrohodnými způsoby měření kauzálních vztahů,“ potvrzuje profesor Štěpán Jurajda, který vysvětluje: „Např. vyšší vzdělání znamená vyšší mzdy, ale talentovanější lidé mají typicky vyšší vzdělání a měli by vyšší mzdy než ostatní i bez vyššího vzdělání. Jaká část jejich vyšších příjmů se dá kauzálně vztáhnout k jejich vyššímu vzdělání? V ekonomii se díky letošním laureátům pro zodpovězení tohoto typu otázky začalo využívat tzv. přirozených experimentů, tj. situací, které nebyly kontrolovaným laboratorním experimentem, ale které ho připomínají. David Card (v práci s nedávno zesnulým Alanem Kruegerem, který byl členem dozorčího výboru CERGE-EI) se také věnoval otázce vlivu minimálních mezd na zaměstnanost, opět s použitím přirozených experimentů. Tyto přístupy mají dnes obrovsky široké uplatnění v sociálních vědách. Odhadovací ekonometrické metody, kterým se věnovali Josh Angrist a Guido Imbens, odpovídají tomuto principu kvazi-náhodných situací, umožnují  nám „zazúmovat“ v observačních datech na kvazi-experimentální variaci. Jejich slavný LATE teorém pomohl reinterpretovat regresní metodu dvoustupňových nejmenších čtverců (instrumentálních proměnných) ve světě, ve kterém každý z nás díky vyššímu vzdělání získává jiné zlepšení svých pracovních příjmů a kde každý jinak reagujeme na kvazi-náhodnou změnu v dostupnosti vyššího vzdělání. (….) Davida Carda jsem poprvé potkal v roce 1992, když na University of Pittsburgh, kde jsem studoval doktorát, prezentoval svůj článek o vlivu vysokoškolského vzdělání založený na geografické proximitě škol a potenciálních uchazečů o studium. V roce 2006 byl David Card hlavním řečníkem na výroční konferenci Evropské asociace ekonomů práce, kterou jsme v Praze spolu s Danielem Münichem pomáhali organizovat na CERGE-EI. Konečně Josh Angrist byl v roce 2005 jedním z evaluátorů komise New York State Education Department, která udělila doktorskému titulu CERGE-EI tzv. permanent charter v USA (jde o typ americké akreditace)," dodává profesor Štěpán Jurajda.

„David Care, Imbens i Angrist se nesmazatelně zapsali do dějin ekonomie v rozlišování korelace a kauzality pomocí přirozených experimentů. Jsem nadšen, že jsem u Davida Carda mohl s mojí ženou strávit vědeckou stáž. Bylo to skvělé,” tvrdí ekonom Filip Pertold z think-tanku IDEA s tím, že přímý přenos vyhlášení Nobelových cen za ekonomii sledoval s velkým napětím: “Samotné ocenění mě příliš nepřekvapilo, protože se o těchto vědcích jako o možných laureátech dlouhodobě mluvilo. O to větší mi ale udělalo radost, protože se týká vědeckého tématu, kterému se profesně věnuji.”

Nobelova cena za ekonomii nepatří mezi původní ceny definované v závěti Alfreda Nobela z roku 1895. Uděluje se od roku 1968